Zápisky z terénu
Krajina dvojího nebe
Rybníky · Světlo · Fotografie
Na Třeboňsku je víc vody než kopců. Za bezvětří se v rybnících zrcadlí celá obloha a krajina má najednou dvě nebe.
Dům přírody Třeboňska vítá návštěvníky „v srdci krajiny dvojího nebe“. Ten obraz sedí přesně. Třeboňská pánev je rovná – v celé chráněné krajinné oblasti dělí nejnižší a nejvyšší bod jen 135 metrů – a vodní plochy rybníků jsou tak velké, že za klidného dne odrážejí oblohu od obzoru k obzoru.
Krajina postavená lidmi
Nic z toho není náhoda. Původně tu byla podmáčená, bažinatá krajina. Od konce 15. století do ní rybníkáři stavěli hráze a kanály: Zlatou stoku (1508–1518), dlouhou 45 kilometrů se spádem necelých 70 centimetrů na kilometr, a později Novou řeku a Rožmberk. Výsledkem je krajina silně přetvořená člověkem, která má přesto mimořádnou přírodní hodnotu – proto ji UNESCO už v roce 1977 zařadilo mezi biosférické rezervace.
Kdy přijít
- Za bezvětří – nejčastěji brzy ráno a v podvečer.
- Na podzim – nad stokami a rybníky se drží mlhy.
- Na hráze orientované na západ – hráz Světa za západu slunce je nejjednodušší volba.
Vezměte si dalekohled. Třeboňsko je ptačí oblast a večer nad vodou je slyšet víc, než je vidět.
Pokračujte
Zdroje (3) ověřeno
- Dům přírody Třeboňska – „krajina dvojího nebe“
- CHKO Třeboňsko – Wikipedie
- Zlatá stoka – Wikipedie
Odkud zdroje bereme a co děláme, když se spleteme, popisuje stránka O atlasu.