Přeskočit na obsah
eSOUBYTOVÁNÍAtlas pobytů v Česku

Zápisky z terénu

Krajina dvojího nebe

Rybníky · Světlo · Fotografie

Na Třeboňsku je víc vody než kopců. Za bezvětří se v rybnících zrcadlí celá obloha a krajina má najednou dvě nebe.

Aktualizováno

Dům přírody Třeboňska vítá návštěvníky „v srdci krajiny dvojího nebe“. Ten obraz sedí přesně. Třeboňská pánev je rovná – v celé chráněné krajinné oblasti dělí nejnižší a nejvyšší bod jen 135 metrů – a vodní plochy rybníků jsou tak velké, že za klidného dne odrážejí oblohu od obzoru k obzoru.

Krajina postavená lidmi

Nic z toho není náhoda. Původně tu byla podmáčená, bažinatá krajina. Od konce 15. století do ní rybníkáři stavěli hráze a kanály: Zlatou stoku (1508–1518), dlouhou 45 kilometrů se spádem necelých 70 centimetrů na kilometr, a později Novou řeku a Rožmberk. Výsledkem je krajina silně přetvořená člověkem, která má přesto mimořádnou přírodní hodnotu – proto ji UNESCO už v roce 1977 zařadilo mezi biosférické rezervace.

Kdy přijít

  • Za bezvětří – nejčastěji brzy ráno a v podvečer.
  • Na podzim – nad stokami a rybníky se drží mlhy.
  • Na hráze orientované na západ – hráz Světa za západu slunce je nejjednodušší volba.

Vezměte si dalekohled. Třeboňsko je ptačí oblast a večer nad vodou je slyšet víc, než je vidět.

Pokračujte

Zdroje (3) ověřeno
  1. Dům přírody Třeboňska – „krajina dvojího nebe“
  2. CHKO Třeboňsko – Wikipedie
  3. Zlatá stoka – Wikipedie

Odkud zdroje bereme a co děláme, když se spleteme, popisuje stránka O atlasu.